zdroj: Wikipedia.org
stalo se 23. října 1526 starší
Praha – Jsou to teprve 2 měsíce, co Ludvík Jagelonských zemřel v bažinách Moháče, a české země už mají nového krále. Jednomyslně jím byl zvolen Ferdinand z významného rodu Habsburků.
Nebyl ovšem jediným kandidátem na českou korunu. Zajímali se o ní ještě například polský král a litevský kníže Zikmund I. Starý či kandidáti z Bavorska. Prosadit se pokoušeli i příslušníci českých rodů Zdeněk Lev z Rožmitálu a Vojtěch z Pernštejna. Ferdinand si však svou nejsilnější pozici dokázal udržet.
Ačkoliv se stal českým králem, rozhodně se to neudálo tak, jak původně plánoval. Nechtěl být zvolen za základě hlasování nějakého sněmu, aby nikomu v Čechách nic nedlužil. Nejdříve poprosil svého bratra, německého krále Karla V., aby mu udělil titul v léno. Ten však na něco takového neměl pravomoci. Rovněž se pokoušel prosadit své dědické nároky jako švagr zemřelého krále Ludvíka. České stavy nicméně byly neoblomné.
Aby si získal jejich přízeň, snažil se jim dávat nejrůznější sliby. Ujistil je, že bude dodržovat kompaktáta, respektovat nezávislost českých stavů, přesune své sídlo do Prahy a naplní státní pokladnu penězi.
Česká šlechta doufá, že je spojení s Habsburky ochrání před tureckou hrozbou. Jestli to byla dobrá volba ukáže až čas.
Věštecká koule
Ferdinand I. nakonec ze svých slibů nesplnil prakticky nic. Snažil se centralizovat moc, vládnout ve svých zemích absolutisticky a omezovat moc šlechty i měst. Čechy, původně spojené pouze v personální unii, se postupně měnily v pouhou provincii Rakouska.
zdroj: Wikipedia.org, Toulky českou minulostí
