zdroj: Ebrno.info
stalo se 7. února 1311 starší
Praha – V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha byl slavnostně korunován nový český král, Jan Lucemburský.
Trůn dostal svatbou s Eliškou Přemyslovnou (sestra Václava III.) a tím můžeme říci, že linie Přemyslovců pokračuje dále. Navíc se spojily ještě dva nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta a otec mu udělil Čechy v léno.
Jan je potomkem lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a Markéty, neteře francouzského krále Filipa IV. Vyrůstá na královském dvoře Filipa Sličného. Poté co zvolí jeho otce římskoněmeckým králem, který se zajímá o říšskou politiku, Jan dostává titul hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu.
Roku 1309 žádají češští vyslanci pomoc od Jindřicha VII, protože jsou nespokojení s vládou tehdejšího českého panovníka, Jindřicha Korutanského. Chtějí, aby se Jan oženil s Eliškou Přemyslovnou (sestra Václava III., českého krále, zavražděného roku 1306 v Olomouci – „posledního Přemyslovce“). Otec se zpočátku tohoto kroku bojí, ale nakonec svolí.
„Budu se snažit obnovit tradici v této zemi jako za dob Přemyslovských králů. A chci vychovat syna, který bude hoden královskému stolci a naváže na mou vládu.“ zdělil čerstvě jmenovaný panovník rázným hlasem Neaktualitám.
Věštecká koule
Říká se mu “král cizinec”, protože do země často nejezdí. Se svojí manželkou Eliškou Přemyslovnou má v budoucnu velmi vyostřené vztahy, dokonce jí nechává uvěznit. Sen o synovi se mu splní. Václav (Karel IV.) se stává jedním z nejúspěšnějších českých králů a můžeme klidně říci, že je to jedna z nejvýznamnějších osobností naší historie.
Jan umírá roku 1346 v bitvě u Kresčaku (Stoletá válka mezi Anglií a Francií, Jan stojí na straně Francouzů) a při své smrti vyřkne památná slova: “Toho Boh dá nebude, aby český král z boje utíkal“. Jeho život je dobře popsán ve Zbraslavské kronice.
zdroj: Wikipedia.org
