zdroj: Wikipedia.org
stalo se 30. března 1968 60. léta
Praha – Je rozhodnuto. Naše Československá socialistická republika má důvod k radosti. Máme nového prezidenta. Po abdikaci Antonína Novotného byl dnes jednomyslně zvolen člověk nesmírně skromný, obětavý a hluboce lidský, armádní generál Ludvík Svoboda.
Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně v rodině rolníka. Po dokončení Vyšší zemědělské školy byl odveden do rakousko-uherské armády na východní frontu. Dostal se do ruského zajetí a důsledkem toho vstoupil v Kyjevě do vznikajících československých legií.
Zúčastnil se bojů u Zborova, Bachmače a do Československa se vrací v roce 1920. O dva roky později se stává důstojníkem v ČS armádě. Pilně studuje, mimo jiné i maďarský jazyk a na vojenské akademii v Hranicích působil pak jako učitel maďarštiny.
V roce 1939 odchází ilegálně do Polska, kde byl zapojen v odbojové organizaci Obrana národa. Po nacistickém vpádu do SSSR se Ludvík Svoboda stal velitelem 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu. Byl to vynikající velitel vysokých morálních kvalit, velmi statečný a obětavý.
O jeho velké lidskosti a statečnosti znám z autentického vyprávění mého dědy a strýce Toníka (tenkrát byl velmi mladý), kteří pod velením Ludvíka Svobody bojovali. Zúčastnili se i těch nejtěžších bojů u Dukly, které snad zázrakem přežili. Po boku Ludvíka Svobody se utkali na život a na smrt s nepřítelem v boji těžkém, nerovném, ale vítězném.
Generál Ludvík Svoboda se choval velice statečně. Objevoval se často v sestavách svých jednotek na velice nebezpečných pozicích a bylo mu to vytýkáno. Nebál se nasazovat vlastní život. Byl vždy rozhodný, trval na splnění svých rozkazů, ale to mu nebránilo v tom, aby ke svým podřízeným a řadovým vojákům se choval vždy zdvořile. Každý si cenil jeho lidského přístupu.
Ludvík Svoboda byl hrdý na svého syna a dceru. Mladičký syn Mirek, který byl jen o rok starší, než jeho sestra Zoe, krutost nacistů v koncentračním táboře nepřežil. Se ztrátou milovaného syna se otec Ludvík nemohl vyrovnat.
Po návratu do vlasti se Ludvík Svoboda v září 1945 stává ministrem národní obrany. V roce 1950 byl z postu ministra odvolán. Do konce roku 1951 zastával místo náměstka předsedy vlády a byl předsedou ČS státního výboru pro tělesnou výchovu a sport.
Poté byl z politiky úplně vyloučen a krátce vězněn a po propuštění pracoval do roku 1954 v JZD v Hroznatíně. Po letech byl zase postupně politicky činný.
Věštecká koule
Po srpnové invazi Varšavské smlouvy a během její normalizace se stane společně s Gustávem Husákem jedním z hlavních normalizátorů. Od dubna 1974 již nebude moci pro špatný zdravotní stav svůj úřad zastávat.
Ludvík Svoboda zemře 20. září 1979 v Praze.
