zdroj: Teapot infographic
stalo se 26. srpna 1992 90. léta
Brno – Dnes otřáslo republikou politické zemětřesení. V brměnské vile Tugendhat byla oficiálně podepsána dohoda o rozdělení Československé federativní republiky. Česká a slovenská delegace v čele s Vladimírem Mečiarem a Václavem Klausem tak stvrdili to, na čem se dohodli na stejném místě před necelými dvěma měsíci.
Již záhy po červnových volbách, ve kterých v Česku vyhrála Občanská demokratická strana (ODS) a na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), bylo jasné, že doba velkých diskuzí skončila. Politika ústupků prezentovaná Petrem Pithartem nebo Dagmar Burešovou z Občanského hnutí nemá po prohraných volbách místo.
HZDS přišlo po volbách s návrhem přeměny federace na ekonomické a obranné společenství, to však ODS odmítla.
Klaus a Mečiar při jednání na zahradě vily Tugendhat
Dohodu musí ještě schválit Federální shromáždění, ale vzhledem k neslučitelnosti obou vítězných stran voleb, jejiž jediným programovým průnikem bylo rozdělení republiky, se nepředpokládá, že by došlo ke komplikacím.Úderem půlnoci na Nový rok 1993 by se tak na mapě Evropy měli objevit dva nové státy – Česká a Slovenská republika.
Věštecká koule
Rozpad Československé federativní republiky byl nepochybně ztrátou pro oba národy a musí být počítán k nákladům polistopadové transformace.
Nemovitý státní majetek byl rozdělený podle místa, kde se nacházel, nebo podle sídla právnické osoby, která vlastnická práva vykonávala. Principem dělení movitého a zahraničního majetku byl poměr počtu obyvatel, tedy 2:1. Malý hospodářský prostor Československa se scvrkl pro Českou republiku na 72 procent a pro Slovensko na pouhých 28 procent původní velikosti, což přineslo potíže firmám v obou částech Československa.
Závažné důsledky rozdělení pocítily především naši východní bratři. Mečiarovy sliby, že větší samostatnost přinese Slovensku rychle a bezbolestně blahobyt, se ukázaly jako zcela liché. Za Mečiarových vlád v devadesátých letech byl ohrožen resp. ustrnul proces demokratické konsolidace a tržně-hospodářské reformy. Zahraniční přímé investice byly kvůli politické nestabilitě velmi nízké, privatizace se nezdařila (stejně jako v ČR pozn. autor), vlastnické poměry nevyjasněné, přetrvávala makroekonomická nerovnováha, bankovní systém byl narušen, firmy nekonkurenceschopné. Tyto faktory vedly k prudce rostoucí nezaměstnanosti,
která dosáhla 20 procent.
Teprve parlamentní volby v roce 1998, reformy provedené s velkými obtížemi v období Dzurindovy vlády a volby v roce 2002 znovu otevřely dveře do Evropy – umožnily přijetí Slovenské republiky do Severoatlantické aliance a Evropské unie.
Pozitivně je možno hodnotit, že rozdělení ČSFR proběhlo civilizovaně, že se podařilo konsenzuálně vyřešit spory ohledně státních hranic a dělení federálního majetku. Rozdělení též přispělo k uklidnění předtím často vyhrocených česko-slovenských vztahů. Češi a Slováci si k sobě zachovali přátelský poměr.
zdroj: Wikipedia.org, CT24, Týden
![a-album-cover-green-day-dookie-cd-review[1]](http://www.neaktuality.cz/wp-content/uploads/a-album-cover-green-day-dookie-cd-review1-75x75.jpg)
