Chata v Jezerní kotlině: Foglarovi hrdinové jsou dnes už vyčpělí

Chata v Jezerní kotlině: Foglarovi hrdinové jsou dnes už vyčpělí zdroj: Antik-holy.cz

19. 5. 2013, 19:48 | Jaroslav Srna

stalo se 19. května 1989 80. léta

Nepochybuji o tom, že celý náklad 120 000 výtisků knihy Jaroslava Foglara Chata v Jezerní kotlině, kterou vydalo nakladatelství Olympia, byl beznadějně vyprodán.

Zcela určitě k tomu přispělo dlouhé nevydávání a mytické mlčení okolo autorovy osoby. Nelze upřít Jaroslavu Foglarovi jisté zásluhy o výchovu mnoha generací. Na druhé straně je však třeba objektivně doznat, že literární hodnota jeho knížek je poněkud diskutabilní.

Neboť čas oponou trhl a žijeme v podstatně jiné době. V životě stejně jako v literatuře nefigurují lidé pouze dvou sort – černí a bílí, neboli paďouši a klaďasové. Jsme povětšinou lidé normální, obyčejní, v podstatě dobří, sem tam s nějakou chybičkou Takové ovšem Foglar nezná.

Jak říká Miroslav Horníček, jsou to prostě hoši. Nikdy nebyli ani chlapci, natož pak kluci. Jejich mluva jest spisovná, archaická, zábavy mají ušlechtilé, týrají tělo i ducha, cpou se vitamíny. Pokud jim unikne někdy nevhodné slovo, jsou silně frustrováni.

Kdyby za mou přišlo dítko: „Tatínku jsem nehodný synek, jenž zaslouží co největší opovržení, poněvadž jsem nepozdravil paní správcovou!“, asi bych je popadl za ruku a utíkal s ním do ordinace k MUDr. Cimickému.

A prohřešky autor trestá jako archanděl Gabriel. Viz třeba Chatu v Jezerní kotlině. Ludvíček Grygarů si párkrát šlukne z cigárka, jež mu vnukne padouch Filip Strnadů, a nestačí, aby mu bylo špatně, ale okamžitě dostane otravu nikotinem a celkovou pošramocenost plic a jen díky tomu, že si usmyslí, že bude „nový, lepší“, sleze hrobníkovi z lopaty.

Foglarovi hrdinovu jsou prostě neskuteční, vyčpělí. Leč, pravda je i to, že jiní, kteří by vedli mládež k čestnosti, odvaze, nejsou. A to je už dlouhou dobu rukavice hozená autorům umění pro mládež.

Karel Ulík

Zdroj: archiv.ucl.cas.cz

Témata: Jaroslav Foglar, kniha

špatnýpřijatelnýdobrývelmi dobrývynikající

Diskuse

Přidat komentář

Příspěvky uveřejněné v diskusním fóru vyjadřují názory čtenářů, nikoliv redakce, která za jejich obsah nenese zodpovědnost. Neaktuality.cz má ale zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Pokud Váš komentář obsahuje urážky, pomluvy, výhrůžky, vulgarismy, spamy nebo vzbuzuje podezření z porušení zákona, vystavujete se riziku, že jej administrátor smaže.

  • Pane Srno, se zájmem

    David Macků, 5. 6. 2013 11:51

    Reagovat

    Pane Srno, se zájmem jsem si přečetl vaši recenzi a “zírám” na to podobně jako před cca 25 lety, když jsem s úšklebkem četl hodnocení tehdejších soudruhů na cokoliv, co jim nevonělo, co bylo z doby nebo části světa, kterému nerozuměli a co tedy mohli ze své bolševické povýšenosti hanět a přiřazovat k čemusi, čemu věřili jen oni. Naštěstí ale žijeme v jiné době a nehrozí mi tedy, že by mě po odeslání této zprávy navštívili ostří chlápci s průkazkou a v kožených kabátech a dali mi v průjezdu co proto. Ani Široko by mi nemohl pomoci. Ale k věci – konstatování, že čas oponou trhl je ještě směšnější víc, než když ohrnujete nos nad dobovou výzvou autora knihy, aby mládež nekouřila. Jistě, bylo to v tomto detailu dost přehnané a sám jsem se na základce divil, že i když nekouřím, že jsem v těláku při běhu jedním z posledních a přitom ti, co po škole hulili jak fabriky měli svaly a v cíli vždy první. Jenže ta knížka (a vámi opovrhovaný, nedávno vydaný kreslený příběh) pochází z r. 1939. Já ho dostal od rodičů knižně o 30 let později a patřila mezi moje nejoblíbenější foglarovky. Podtrhuji, že to bylo v době nastupující normalizace, kdy bylo sice x dalších knih a zábavy pro tehdejší mládež, ale foglarovky vybočovaly svou romantikou, absolutní absencí čehokoliv společného s tenkrát tlačeným Sovětským svazem, partyzány, pionýry a “nádhernou socialistickou vlastí”, nad kterou žhnula rudá hvězda a občané se mohli skrýt v případě potřeby do stínu stejně barevných praporů. Když dáme stranou vámi vysmívanou otravu nikotinem, myslím si, že knížka může být pro malé čtenáře stále nejen napínavá, ale nabízí příběh, který se v době jejího vzniku klidně mohl odehrát – a lze si ho dodnes i někde ještě vysnít. Konec konců i já si podle ní našel za naším okresním městem jednu podobnou zapadlou rokli, kam jsem chodil s kamarády a hráli jsem si na to, že o tom koutu víme jen my. Dnes je kolem toho chatová oblast a kdysi romantická a “indiánskými mokasíny prošlapaná” rokle je zavezená skládkou. To je ale jedno, tehdy to pro mě hodně znamenalo, měl jsem dokonce svůj totem a společně s knížkami Karla Maye a tehdy novými filmy na téma divokého západu jsem si vytvořil vlastní svět. Ten se samozřejmě rozplynul, jakmile po obrazovce přejela první formule 1 a byl zapomenut definitivně, když jsem zatoužil vidět to, co se skrývá v dívčí podprsence. To je ale už dávno, dnes je doba o dost jiná a i když dává mladým klukům x jiných druhů zábav, zůstává četba stále něčím trvale hodnotným, kouření nekouření. Chata v jezerní kotlině nemá dnes pochopitelně v sobě to, co kdysi dávno, ale mimo pár dnes skutečně neplatných drobností nabízí mladému čtenáři stále dobrodružství, které může být i dnes poutavé a neodehrává se hlavně ve vesmíru a postavy nemají laserové pušky. Pochopitelně ji přebijí aktuálnějším dějem a dalšími výrazovými prostředky jiná díla a to, co přináší současnost, přesto napsat, že jsou Foglarovi hrdinové vyčpelí je směšné. A nejen proto, že nedokážete foglarovky přiřadit k době, ale proto, že ohrnujete nos nad něčím, co jste nejspíš neprožil a nemáte ani ponětí o něčem podobném a především o tom, že hodnoty, které jsou v knížce obsažené platí i dál. Komiks Chata v jezerní kotlině vyšel letos úplně poprvé barevně. Kdysi, někdy v r. 70-71 byl k mání v černobílém provedení, pak byl ale Foglar zase zakázán a znali ho jen ti, kterým ty knížky dali rodiče nebo příbuzní. Vedle dalších, dnes vydávaných superkomiksů tento vypadá řekněme jako chudší příbuzný, ale má v sobě skutečnou autenticitu a tvrdím, že i stále platné poselství o čemsi, co se dnes už moc nenosí – přátelství, smysl pro čest, krásu, romantiku atd. Ono se to samozřejmě objevuje nadále jinde a jinak napsané, ale i když je Batman bezpochyby bourák (a já jsem sám “batmanolog” a sbírám vše, co s ním souvisí), zůstává Foglar a jeho hrdinové (jedno, jestli Šípáci nebo jiní) pořád něčím ryze českým, podle čehož lze určitou výseč mladého života modelovat. A i kdyby to všechno podle vás bylo vyčpělé, nakladatel to nevydává jen pro pamětníky jako já, ale pro dnešní kluky, které to může zaujmout, i když je jasné, že Harry Potter a další jsou zkrátka o třídu lepší. Mají ale společné – jsou zhmotněni v těch řádcích (a bublinách) a za tím se skrývá vlastní představivost a smysl pro fantazii, která je ve všem ostatním dnes lidem předkládána naprosto dokonalá a není už pak důvod něco vlastního tvořit. Mějte se fajn, vy plantážníku jeden :-)

  • Téééda, je mi trapně,

    David Macků, 5. 6. 2013 14:07

    Reagovat

    Téééda, je mi trapně, až teď mi došlo, že se jedná o přepis 24 let starého článku. Omlouvám se za toho plantážníka a místy příkré hodnocení čehosi, co jsem vnímal jako váš text, vážně jsem mi to ušlo.

    :-(

    • Aspoň jste si ulevil,že....

      milan gagulski, 29. 12. 2013 18:59

      Reagovat

      Aspoň jste si ulevil,že….Zanadával na bolševiky a tak….hm.

    • Já myslím, že je

      Adam Šolc, 19. 4. 2016 22:26

      Reagovat

      Já myslím, že je to v pořádku. To se stane, že si člověk nevšimne.

Pátek 28. 7. 2017, včera měl(a) svátek Věroslav

RSS Manifest Redakce Registrace Reklama Pro média Kontakt