zdroj: Louis Dewis, Wikipedia.org
stalo se 21. července 1950 50. léta
Žihle – Soudruh Jan Opat z Žihle nám poslal do redakce milý dopis:
Byl jsem se svými dcerkami trhat v lese maliny. Jedné je deset a druhé osm roků. Stala se mi přitom příhoda, která jistě stojí za to, abych vám ji napsal. Snad si ji přečtou i ti, kdož ještě dnes mají odvahu tvrdit, že „dřív bylo lépe“.
Při trhání malin jsem dětem vyprávěl různé příběhy. Ani nevím jak, v rozhovoru jsem pronesl i slovo žebrák. Obě dcerky, které mne bedlivě sledovaly, se poněkud zarazily a po krátké pomlčce se tázaly: „Tati, co je to žebrák?“ A teď jsem se zase zarazil já.
Věřte mi, že jsem měl v prsou takový divný pocit. Radostný a hrdý. A přiznám se, že mi skoro vyskočily slzy. Vždyť moje děti nevědí, kdo to je žebrák! Začal jsem vyprávět, jaké byly poměry za mého dětství. Jak tehdy po městech i vesnicích chodili hladoví a otrhaní lidé od domu k domu a prosili o kousek chleba.
A pak jsem jim vyprávěl o Sovětském svazu, o našem osvobození, o naší lidové demokracii, o tom, jak má dnes každý právo na práci, jak ji má zaručenu, a tím šťastný a radostný život. Vysvětlil jsem jim, že u nás má každý pracující občan zaručeno klidné a spokojené stáří národním pojištěním, že už nikdy nebude u nás žebráků a vykořisťování člověka člověkem. A dcerky poslouchaly s očima rozšířenýma.
Díval jsem se na ně a měl jsem radost. Mé děti, které už díky naší lidové demokracii neznají žebráků, jsou šťastny. Ony neznají kapitalismus, a proto neznají ani hrůzy, které jsou jeho průvodním zjevem.
Rudé Právo, 21. 7. 1950, str. 3
zdroj: Rudé Právo – Archiv.ucl.cas.cz
