zdroj: SXC.hu, ZeeWire
stalo se 5. ledna 1952 50. léta
Soudruh Zápotocký nám říká pravdivá slova o životě za předmnichovské republiky a o dnešním radostném životě za vlády lidu.
On se může ve své řeči opříti o svůj život a o životy tisíců a milionů prostých lidí, kteří v letech „demokratické“ vlády Masaryka a Beneše neměli ani na sůl. I já jsem patřil mezi tak zvanou lůzu, jak říkají páni o dělnících.
V roce 1932 jsem opustil Rakousko, kde jsem pracoval na velkostatku. Měl jsem jednoročního syna a když jsem přišel do Československa za prací, nikde jsem ji nedostal. Šel jsem do své domovské obce Jilemnice.
Nejprve jsem měl starost, kde budu bydlet se svou rodinou. Byl jsem na obci a žádal tajemníka o radu a pomoc. Ten mi na to odpověděl: „Byty nejsou, ale jestli chcete, máme v obecním vězení prázdnou celu, tam se můžete a zimu nastěhovat.“
Musel jsem přijmout tento „byt“, abych se se svou rodinou alespoň před zimou schoval pod střechu. Prosil jsem také o práci. Nic se však nenašlo, než zametat ulice, za což jsem dostával místo platu almužnu. Do rodiny přibyly další děti a bylo těžko je uživit.
Dnes je to jinak. Je mi 52 let a pracuji v závodě Krpa v Hostinném. Nemusím chodit nikoho prosit o práci. Jen na děti dostávám témět 3 000 Kčs za čtvrt roku. Všichni jsme dobře a spokojeně živi.
Proto, když čtu v novinách o jednání zrádné emigrace v cizině na západě, vždycky říkám: „Co chtějí ti přeběhlíci Zenklové, Majerové, Ripkové a ostatní? Chtějí nám vrátit své časy kapitalistického Československa?“
Žádný poctivý člověk v naši republice po nich netouží.
Josef Kraus, závod Krpa II. Hostinné.
Vyšlo v Rudém Právu, 5. 1. 1952, str. 6
zdroj: Rudé Právo – Archiv.ucl.cas.cz
