zdroj: Forgotston.com
stalo se 3. května 1968 60. léta
„Já to věděl, jinak to dopadnout nemohlo, já to dávno říkal…,“ slýcháme často v posledních dnech od mnohých lidí. Mají spoustu připomínek, veskrze kritických a žel, veskrze oprávněných.
Zatímco jednu část lidí oprávněnost těchto připomínek mrzí a mnozí prožívají dušení krize i životní tragédie, druhou část lidí, a to právě těch vědoucích, kritických a obezřetných, naopak těší, že na jejich slova došlo. Sice předtím většinou neříkali nic, stáli za bukem, ale teď se cítí na koni, že měli pravdu.
Nu což, k této neupřímnosti mohli mít oprávnění, báli se třebas, že by se proti nim postupovalo, kdyby vystoupili a kritizovali otevřeně. Lidé se nerodí jako hrdinové.
Jedno ji však neodpouštějme: jejich současný zabukismus, kdy i teď, kdy tedy konečně na jejich slova došlo, jak se vychloubají, nechtějí v ničem a nikde přiložit ruku k dílu, když začínáme ponovu a lépe, a opět čekají, až jak všechno dopadne, aby mohli i potom vystavovat svou prozíravost a obezřetnost, že oni všechno věděli už dávno.
Chtějme od nich činy. A jestliže budou ochotni jen k slovům, máme právo je neposlouchat. Zpoza buku se pokřikuje lehce.
Zdroj: archiv.ucl.cas.cz
Témata: kritika
