stalo se 29. dubna 1950 50. léta
Takový text hlásají všude na nárožích plakáty s červenomodrobílou a rudou vlajkou. „Ano, půjdeme všichni, jednotně a svorně,“ hlásají pražské závody, úřady a školy. „Nikdo z nás nezůstane na 1. máje doma.“
Už jen hodiny dělí Prahu od chvíle, kdy normální a všední život se promění v mohutný příval radostného nadšení, kdy dlažba zaduní statisíci kroky a šeď ulic rozkvete zářivým jásotem rudých a červenomodrobílých barev. Tisíce písní, tisíce hesel zazní nad našimi hlavami.
Poslední přípravy jsou v plném proudu. Václavské náměstí se proměnilo v jedinou velkou dílnu. Dělníci stavějí lešení, hbité ruce aranžérů dokončují poslední úpravu výkladních skříní, prodávající čistí rolety a skla. Na domech se objevují další a další vlajky, další portréty Lenina, Stalina a Gottwvalda. Zanedlouho snad nebude v žádném okně chybět májový znak, rudý a červenomodrobílý praporek nebo bílá holubice. Už teď je jich bezpočet.
Vždyť nejen 1. máj, ale i příprava a nástup tohoto významného svátku musí být radostný. O to se už postará mládež ze závodů a škol, o to se již postarají naši umělci, kteří budou vystupovat na lidových veselicích a zábavách, aby 1. máj byl veselý a radostný, jako nikdy před tím.
Ať žije 1. máj, přehlídka síly pracujících celého světa, přehlídka bojovníků za světový mír. Právě slovo MÍR je hlavním heslem májových oslav.
A v následujících dnech již Prahu nepoznáte. Rozkvete jako louka v létě a zazáří těmi nejkrásnějšími barvami. Budou to barvy radosti a štěstí, záře lidství a míru.
Zdroj: Rudé právo