zdroj: Vraťte nám vlasy!, Reprofoto

13. 3. 2013, 11:47 | Adam Z.

stalo se 13. března 1973 70. léta

Ústí nad Labem – Františkovi je 28 let, svalstvo má normálně vyvinuté, takže by mohl pracovat. Jenže František má poněkud zcestné zásady, je na práci lechtivý a hlavní stan rozbil v restauraci.

Aby se neřeklo, nastoupil v pivovaře v Ústí nad Labem, snad si myslel, že tam budou koláče bez práce, sem tam nějaká ta lahvinka ležáku.

V práci víc nebyl, než byl. O takové „pracanty“ však závody nemají zájem, a tak se s Františkem brzo rozloučili, přesněji řečeno propustili ho pro absenci. Staří rodiče ho živili, každý den mu domlouvali, aby šel do práce, ale František jen mával rukou: „Nechce se mi, mám spíš chuť na pivo…“

Když mu matka odmítla dát na hospodu, vymáhal na ní peníze hrubým způsobem. Po třech a půl měsících takového příživnického života se František konečně dal přemluvit a šel do práce. Rodiče si oddechli. V Prefě si mohl slušně vydělat. Ale kolik myslíte, že odpracoval směn? Přesně tři! Za další dva a půl měsíce František skončil tam, kde skončí všichni příživníci – ve vazbě a pak před soudem.

„Nejsem zdravý, nesehnal jsem flek,“ hájil se před soudem. Ze zprávy OÚNZ však bylo zjištěno, že František může pracovat, pouze nesmí vykonávat práci ve výškách nebo u strojů. A ONV v Ústí nad Labem sdělil, že odpovídající práci mohl František kdykoliv dostat, jen kdyby měl zájem.

František tedy neuspěl. Navíc bylo zjištěno, že byl už šestkrát trestán. Rok se teď bude učit dělat v příslušném nápravném zařízení, a to ve druhé nápravně výchovné skupině. Jen jedno je zarážející: Že ho rodiče podporovali v zahálce po celých šest měsíců.

Zdroj: Rudé právo – archiv.ucl.cas.cz

Témata: komunismus, práce, příživnictví, Rudé Právo