zdroj: Nezapomente.cz

2. 3. 2013, 17:06 | Jaroslav Srna

stalo se 2. března 1977 70. léta

Hned ráno sotva jsem se podíval do Rudého práva upoutal mou pozornost článek Stanislava Oborského Práskač.

Mohu říci jistě souhlasně a mnohými dalšími občany že jsem neměl valného mínění o lidech, kteří vystoupili jako signatáři pomlouvačného pamfletu, který vydávali za chartu 77.

Jména většiny těch pánů o nichž jsme věděli, že pamflet podepsali, lidem mnoho neříkají. A jména těch, o nichž už slyšeli, neříkají rozhodně nic dobrého. Pamatujeme je většinou z neblahých krizových let 1968-1969, kdy štvali lid proti straně, proti socialismu a proti Sovětskému svazu. Neměli jsme o nich valné mínění a zvolna jsme na ně pozapomínali.

Ale to, co jsem se dozvěděl z pátečního Rudého práva o jednom z těch hlavních, Zdeňku Mlynářovi, mnou otřáslo. Hovořili jsme o tom v kroužku soudruhů a nejjemnější označení toho, čeho je schopen byla hanebnost. Pro normálně žijícího a myslícího člověka je něco takového nepochopitelné. Vymýšlet si nepravdivá udání, pošpinit dokonce památku vlastního otce!

Zrada, udavačství, prodejnost, to jsou vlastnosti těchto lidí. Neštítí se ničeho, jen aby se vyvýšili nad jiné. Necouvnou před ničím, jen aby dosáhli svých nízkých cílů. Dají se ochotně do služeb mezinárodní reakce, za prospěch, za kariéru hanobí svou vlastní zemi!.

Ne, s těmito lidmi nechceme mít naprosto nic společného.

F. Procházka, Poldi – SONP Kladno

Zdroj: archiv.ucl.cas.cz

Témata: Charta 77, dopis, Rudé Právo, Zdeněk Mlynář