zdroj: Mandylandmusings.blogspot.com

3. 4. 2013, 17:46 | Jaroslav Srna

stalo se 3. dubna 1952 50. léta

Ještě dlouho před závěrečnými zkouškami na škole jsem začala přemýšlet, jaké si vyberu povolání.

Nejprve jsem chtěla jít pracovat do Zruče nad Sázavou. Toto rozhodnutí jsem však změnila, když k nám přijela náborová skupina střediska pracujícího dorostu Československých stavebních závodů v Písku.

Učňové nám dlouho vyprávěli o své práci na stavbě a o životě v učňovském domově. Zalíbilo se mi to a rozhodla jsem se. Při závěrečných zkouškách jsem podala přihlášku do SPD ČSSZ. Někteří lidé z naší obce mě z toho zrazovali a říkali mi: „Co sis to vybrala za povolání. Děvče se na zedničku nehodí. Tak vařečku nebo jehlu do rukou a ne zednickou lžíci.“

Podobné to bylo i doma. Tatínek, ten to nechal celkem na mě. Sám je zedník, tak jen řekl: „Dělej si jak myslíš.“ Horší to však bylo s maminkou. „Půjdeš-li na zedničku, domů mi nechoď,“ byla její odpověď. Nakonec však i ona svolila a já jsem 1. září 1951 nastoupila do střediska pracujícího dorostu Československých stavebních závodů v Písku.

Hned při nástupu jsme dostali teplákovou soupravu, vycházkové boty, pracovní obuv a oděv, noční prádlo, cvičební úbor a kostým. Na pracovišti se mi to zdálo být první den divné a v duchu jsem se ptala sama sebe, jestli to vůbec dokáži. Byli jsme rozděleni mezi instruktory, kteří měli za úkol seznámit nás se zednickou prací.

A tak jsme se začali učit. Když jsme poznali základní práce, začali jsme zdít do Tencerova rámu, zdít příčky podle způsobu zlepšovatele-zedníka soudruha Novotného a učíme se omítat lopatou. Chodíme vždy týden do práce a týden se učíme ve škole. Dnes již známe všechny zednické práce. Sami jsme již postavili za dva dny kravín v JZD v Malovicích. Někteří chlapci jeli pomáhat budovat Ostravu, jiní zase jeli pracovat na Mostecko. Bude-li třeba, pojedeme na Ostravsko i my, děvčata.

Rodiče se již na mne nezlobí a mají radost z toho, že se mně mé zaměstnání líbí. Já sama bych se s nikým neměnila. Jsem hrdá na to, že jsem zedničkou. Stavím, omítám, betonuji. Vím, že každý cihla, kterou položím na stavbu, je mým příspěvkem k upevnění míru.

M. Hrdličková, středisko pracujícího dorostu, Písek

Zdroj: archiv.ucl.cas.cz

Témata: komunismus, práce, učeň, zedník