stalo se 30. března 1983 80. léta
Ve dvanáctém čísle týdeníku Tribuna vyšel článek Nová vlna se starým obsahem, který se zabývá protispolečenským působením některých amatérských i profesionálních rockových skupin.
Fakta, která autor předkládá, jsou burcující a rozhodně by neměla zůstat bez odezvy. Ve zvrhlé módě úpadkového punku nebo také zběsilého či prevíta rocku Západu se zhlédli některé naši „umělci“ a šíří tak brak nejen primitivností hudby, ale vyjadřují názory, které jsou nám naprosto cizí.
Zcela nekriticky přijali od západních punků i styl oblékání a chování. Oplzlá gesta, vystupování jen v dámských punčocháčích, barevné pruhy přes obličej, silné řetězy se zámky, kříže a jiná šokující veteš – to je ona „nová“ vlna v jejich podání.
Už samotné názvy skupin – třeba Parchanti, Žlutý pes, Zkárovaný přebal, Žabí hlen, Devizový příslib atd. – jasně naznačují, o jaké umění asi půjde. Texty písní – třeba vyřvávání „bejby, bejby, dej mi kadilak“ (Letadlo), hrubost veršovánek „má špinavá záda, nepije, nekouří, nesolí, ale má to ráda“, název songu Pal vodsuď, hajzle (Jasná páka), nebo „náš pán je král, má jméno heroin“ (Bronz) už přesahují všechny meze.
Tito „umělci“, jak se ukazuje, zcela svobodně šíří mezi mládež názory naší ideologii nepřijatelné, šíří filozofie nihilismu, marasmu, cynický přístup k životu a všem hodnotám. Smutné na celé věci je, že zřizovateli těchto skupin jsou vesměs SSM, ROH, národní výbory, okresní kulturní střediska. Tedy organizace a instituce, které by v místě svého působení měly socialistickou, stranickou kulturní politiku řídit a prosazovat.
Jejich nedůslednost, malá nebo vůbec žádná kontrola a přílišná tolerance pak dovolují, aby do pop music vstupovala živelnost, aby se prostřednictvím takovýchto skupin otravovalo a manipulovalo vědomí především mladých posluchačů a aby se tak hrubě porušovaly zásady naší kulturní politiky.
Je povinností všech zřizovatelů, pod jejichž hlavičkou podobní „umělci“ pracují, aby provedli přísnou kontrolu jejich činnosti a vyvodili z jednotlivých případů nekompromisní závěry.
Zdena Bakešová
Rudé Právo, 30. března 1983, str. 2
Zdroj: Archív Rudého Práva – archiv.ucl.cas.cz
Témata: cenzura, hudba, rock, socialismus